Jedlíci knedlíků

sobota 25. květen 2013 12:00

Ilustr.obr. internet

Loni v létě  nás naši  staří  známí, Eva a Roman, pozvali  na  skvělé, opulentní, tvarohové, meruňkové knedlíky, prostě takové,  jaké prý neumí  nikdo na světě,  ba ani  na žádné jiné planetě, doslova tvrdil Roman.  Byl  jsem trochu  nejistě skeptický, neboť ovocné knedlíky sic jím, ale nikdy jsem se po nich vskutku obzvlášt neutloukal.     

     Proto, když jsme usedli ke stolu, po vzoru „Jedlíků brambor“ od Vincenta van Gogha, prosil jsem Evu, aby mi dala těch knedlíků méně. Jsem totiž ten typ, co má ze všeho ovoce nejraději buřty, protože kdykoliv kousnu do jakéhokoliv ovocného knedlíku, křupne mi v puse pecka. Eva se usmála a ujistila mne, že se mi to u ní stát nemůže, protože ona dává zásadně do knedlíků i do koláčů ovoce bez pecek.


JEDLICI-44.jpg K tomu musím dodat, že Eva s Romanem jsou taková netuctově zvláštní dvojice. Mezi nimi vládne něco podobného asi jako, řekl bych anglické chování, takže by mi ani nepřišlo vůbec divné, kdyby si vzájemně vykali. Dovedou si sice vjet do vlasů a pěkně se porafat, ale všechno to má určitou lordskou noblesu. Říká se, že prý když se seznámili vypadala jejich první hádka asi jako na tomto obrázku.

Ale abych pokračoval s obědem. Pak to totiž přišlo. První knedlík, kousnu do prvního sousta a v puse mi to udělalo „KŘUP!“ Načež jsem vytáhl z úst třešňovou pecku! Chudák Eva se vyděsila víc než já: „Proboha, ta nemožná náhoda! Lidi, já jsem neměla na ten poslední knedlík meruňku, tak jsem do něj dala jako náhražku třešni, ale pak jsem na to zapomněla dát ho stranou.“
   „No, nic si z toho nedělej, Evo“, začal jsem ji utěšovat, když jsem viděl jak zrudla až se jí zapotilo čelo, „aspoň vidíš, že jsem vůbec nekecal. Mám prostě pro všecky-pecky tohoto světa magnetickou a neodolatelnou přitažlivost!“

     Přesně o čtrnáct dní později, nám opět zavolala Eva a zvala nás znovu na ovocné knedlíky s tím, že si chce u mne spravit reputaci a udělá tentokrát knedlíky jahodové. Ty prý jsou podle Romana ještě lepší než meruňkové a pecky tentokrát určitě nehrozí! Jak známo, jahody na celém světě, žádné pecky nikdy nemají...
  Když jsme u nich opět zasedli k rodinnému stolu v roli jedlíků knedlíků, Eva mi naservírovala ty nejhezčí, malované a nejkulatější knedlíčky s jahůdkami. Já kousnu do prvního sousta a „KŘUP!“
  Nastalo všeobecné zděšení. Výkřiky jako: „Jak je tohle možný?“, „To se mi snad zdá!“, „Já se snad picnu!“ Jen já jsem zůstal ležérně klidný a plivaje z úst třešňovou pecku jsem pravil otočen k Evě:  JEDLICI-34.jpg„Opakovaný vtip není vtipem!“ Ta se začala dušovat, že to je snad prokletí, nebo paranormální jev! Roman naproti tomu mínil, že to je spíše černá magie. Uklidnil jsem všechny, když jsem z kapsy vytáhl krásnou červenou třešničku se slovy: „Těsně před obědem jsem si na zahradě z vašeho stromu utrhl na ochutnání dvě třešinky, jako mají komunisti ve znaku. A jak vidíte, teď už mám jen jednu – a tím se vysvětluje záhada třešňové pecky v Evině jahodovém knedlíku!"  Evičko, já se moc omlouvám...    

Mirek Toms

Mirek Toms

Mirek Toms

K 31.12.2016 KONČÍ TENTO BLOG LIDOVEK! ************************************** Čtenáři, kteří mají zájem číst mé články na mém soukromém webu (cirka 260) - ovšem bez nechutností a vulgarit trollů, najde je na následujících 3 adresách:

http://mirtoms.blogspot.com http://mirtoms1.blogspot.com http://mirtoms2.blogspot.com ********************************************************* Na každý komentář Vám odpovím, mám rád zpětnou vazbu...

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora