Mé dvě vzpomínky

pondělí 12. září 2016 19:00

ilustr. obr. internet

Když  jsem  dnes  v  televizi viděl  slavnostní  rozloučení  s  Věrou Čáslavskou v Národním divadle, napadlo mě, že i já, tzv. absolutní společenská nula, bych  se  chtěl rozloučit s touto osobností našeho národa, ale  nepotřebuji  k tomu Národní divadlo, stačí mi jen můj prostor na blogu Lidovek.

Můj původní článek z 31.srpna t.r. "Věra Čáslavská odešla" jsem byl nucen již druhý den stáhnout, poté, co diskusi nehoráznýn způsobem zaplevelili někteří taky-komentátoři. Nechtěl jsem totiž poskytovat prostor pod mým článkem lidem, kteří nedovedou ani při úmrtí tak slavné české osobnosti, udržet na uzdě svoji žlučovitou nenávist.

Mé první osobní setkání s Věrou Čáslavskou proběhlo zcela náhodně v březnu roku 1964. Tehdy jsem měl sraz s kámošem ze studií s Ivanem Blažkem v tělocvičně AXA, Na Poříčí, proti Bílé Labuti. Ivan byl zdatný gymnasta a chodil tam cvičit. Měl jsem ho tam toho dne vyzvednout, že spolu půjdeme někam na pivo. Jak jsem vstoupil do tělocvičny, zůstal jsem stát ve dveřích zcela prázdného sálu, nechtěje v botech šlapat na nablýskané parkety. Vtom jsem, až na druhém konci sálu, spatřil cvičit na kladině samu Věru Čáslavskou v jejím černém trikotu. Hned si mě všimla a rozběhla se ke mně. Já jsem ztuhnul, očekávaje, že mi vynadá, co tam lezu! Misto toho se však jen mile usmála a zeptala se mne, co si přeji? Vysvětlil jsem jí trochu neohrabaně, že tam jdu za Ivanem Blažkem. Ona se zamyslella a řekla mi: "Ano, toho znám, ale ten tu dnes vůbec nebyl." Omluvil jsem se jí a odcházel s pocitem, že Věra je nejen žena krásná, ale i moc milá...

O téměř třicet let později v letech devadesátých jsem seděl se svým kamarádem Pepou Vejvodou v denní vinárně "U Raráška" na Národní třídě u podlouhlého stolu v rohu místnosti. Bavili jsme se o všem možném, lidé tam přicházeli a odcházeli a najenou mi kámoš Pepa šeptl: "Nenápadně se otoč, vedle tebe sedí Věra Čáslavská!" Otočil jsem se zvědavě a skutečně to byla ona a bavila se s nějakým novinářem. Nechtěl jsem ji nějak rušit, ale neodolal jsem a řekll jí: "Promiňte, paní Čáslavská..." a ona opět s tímtéž milým úsměvem, jak před léty třiceti, se mě zeptala, co si přeji. Řekl jsem jí opět poněkud neohrabaně, že jsme spolu posledně muvili před mnoha lety v AXE, ale jinak ji nechci zdržovat, i když bych toho měl na srdci hodně. Řekla mi, abych tedy za ní někdy přišel na Hrad, že si tam můžeme o všem v klidu popovídat. Jenže k tomu třetímu setkání nikdy nedošlo. Já tam sice skutečně byl, ale misto ní sešla dolů jakási jiná referentka s tím, že paní Čáslavská tam dnes právě není.

Takže, Věruško, měj se fajn a příště někde na obláčku...

 

 

Mirek Toms

Mirek Toms

Mirek Toms

K 31.12.2016 KONČÍ TENTO BLOG LIDOVEK! ************************************** Čtenáři, kteří mají zájem číst mé články na mém soukromém webu (cirka 260) - ovšem bez nechutností a vulgarit trollů, najde je na následujících 3 adresách:

http://mirtoms.blogspot.com http://mirtoms1.blogspot.com http://mirtoms2.blogspot.com ********************************************************* Na každý komentář Vám odpovím, mám rád zpětnou vazbu...

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora