Mrholí, to vlhko padá k zemi...

středa 9. listopad 2016 00:45

ilustr. obr. internet

   Mám rád jemný deštíček. Líbí se mi, to co kdysi zpíval  W. Matuška: "Mrholí, to vlhko padá k zemi" a já k tomu  dodám: „pak totiž  krásně  je mi." Ale  ještě  je tu  podmínka: musí být bezvětří  a  teplota  okolo dvaceti stupňů, při takovém počasí totiž nevydržím doma, vezmu si na sebe svoji  oblíbenou  prši-bundu, narazím bekovku do čela, ohrnu si límec a vyjdu do ulic uplakaného města.

  Toho dne bylo zcela ideální počasí, přesně podle mého "foršriftu". Seděl jsem právě u počítače nad rozepsaným článkem, když jsem si všiml, že venku mrholí. Vstal jsem, abych se podíval na venkovní teploměr a když jsem zjistil, že je 19° C a žádný vítr, nechal jsem psaní a hurá do deště! Bylo to krásné, ulice byly téměř prázdné a díky tomu, že byla neděle dopoledne, nejezdila skoro ani žádná auta. Bloumal jsem ulicemi a na rozdíl od Waldemara mi nebylo divně, ale bylo mi fajn. 

MRHOLI-2.jpgKdyž se asi po půlhodince rozpršelo doopravdy, stoupl jsem si do výklenku jednoho obchodu a přemýšlel, kam bych si zatím mohl skočit na dobré kafčo. Vtom se do "mého" výklenku najednou a bez dovolení postavila jakási zmoklá kolemjdoucí. Připadal jsem si být původnějším domorodcem tohoto protidešťového úkrytu, a ona se mi tam vecpala. Načež si vytáhla cigaretu a otočila se na mne se slovy: „Nemáte oheň?"
„Nemám, jsem nekuřák a toto je nekuřácký výklenek", řekl jsem méně přátelsky, "ale kouření mi nevadí."
„Jé, to jste vy, pane Miroslave, já jsem vás viděla tento čtvrtek v televizi, v tom pořadu Pošta pro tebe!"
„Vida, jednou v životě jsem byl na půl hodiny v televizi a už jsem slavnej jako Karel Gott", zasmál jsem se.
"Máte moc hezkou a milou paní", řekla přátelsky a dodala, "Já jsem Dagmar" a podala mi ruku. Já, hodlaje tento planý hovor ukončit, jsem zamumlal: "Těší mě, zdá se, že už neprší, tak zas půjdu dál, mějte se."

„Moment, jdete tímto směrem, doktore, já bych se svezla s vámi, ještě bych se vás ráda na něco zeptala." To se dalo těžko odmítnout a tak se mnou došla až do Café Platýz. Cestou mi neustále vykládala o jakémsi Lukášovi, který ji okradl a zmizel. Vnímal jsem ji jenom tak sotva na půl ucha.
„Paní Dagmar, nechtěl jsem vás přerušovat, vím, že se člověk někdy potřebuje někomu svěřit, ale u mne pláčete na špatném hrobě, já vám bohužel nemohu nijak pomoci, jednak nejsem doktor práv, za něhož mne patrně považujete, ale jen obyčejný inženýr a navíc jsem už v penzi." 
"To nehraje roli, pane inženýre, stejně se vás chci něco zeptat, prosím", řekla mi naléhavě.
Dali jsme si kávu a dortík a ona pokračovala v  líčení, co všechno jí ten gauner Lukáš ukradl. To nebyly jenom její šperky, fotoaparát, hodinky a sbírka mincí po tatínkovi, ale i platební karta a menší hotovost.
Zeptal jsem se konečně: „Paní Dagmar, co jste se mně vlastně chtěla zeptat, já jsem to zatím přes všechnu snahu z vašeho vyprávění nepostřehl."

„Vy jste, pane inženýre, určitě dosti bohatej člověk - můžete mi půjčit na tři měsíce tak dvacet tisíc?"
"Paní Dagmar", řekl jsem velmi šetrně, "máte pravdu, ty peníze bych vám sice mohl půjčit, ale nepůjčím a hned vysvětlím proč. Jsou tomu něco přes tři roky, kdy mě jedna dobrá známá také takhle oslovila, řekla mi, že potřebuje nutně zaplatit kauci na byt, který si právě pronajala a měla to tak spočítané, že tu kauci zaplatí ihned jak ji přijde honorář za knížku, kterou vydala, jenže to se nějak zdrželo a tak by potřebovala tuto dobu překlenout půjčkou 16.000 Kč ode mne. Maximálně do tří měsíců mi peníze vrátí.

 MRHOLI-46.jpgJenže je to už téměř tři a půl roku, co jsem neviděl ani onu známou, ani ty peníze. Doufám, že chápete, slečno, že když se člověk jednou spálí, tak je to jeho velká důvěřivost. Když se ale spálí podruhé, je to jeho neodpustitelná blbost. Víte, ono nejde jenom o ty peníze, já jsem tím nezchudl, ona nezbohatla, ale já ztratil víru, že dobrý člověk ještě žije a že dovedu odhadnout charakter ženy, kterou už znám roky. A vás znám pár minut, proto musím být a zůstat Škotem.

Venku poprchávalo, což mi spravilo náladu a ujistilo, že svět je přesto wonderful hlavně když mrholí. Zamířil jsem ke Karlovu Mostu...

https://youtu.be/4QTSyGMiDuA 

 

 

Mirek Toms

Mirek Toms

Mirek Toms

K 31.12.2016 KONČÍ TENTO BLOG LIDOVEK! ************************************** Čtenáři, kteří mají zájem číst mé články na mém soukromém webu (cirka 260) - ovšem bez nechutností a vulgarit trollů, najde je na následujících 3 adresách:

http://mirtoms.blogspot.com http://mirtoms1.blogspot.com http://mirtoms2.blogspot.com ********************************************************* Na každý komentář Vám odpovím, mám rád zpětnou vazbu...

REPUTACE AUTORA:
9,97 (VIP)

Tipy autora