Advent a penízky z nebe...

pondělí 28. listopad 2016 14:39

ilustr. obr. internet

  Je tomu už několik let, co jsem se odněkud  vracel vlakem a když jsem pak vystoupil na  Wilsonově nádraží,  zamířil jsem rovnou ke schodišti do podzemky.  Vtom  jsem  si však uvědomil,  že  nemám  jízdenku  a  tak  jsem se začal rozhlížet,  kde ji  koupit,  když jsem si, kromě těch spěchajících lidí, všiml jedné na místě stojící  staré paní.

   Byla tak trošku nahrbená, ale mile se tvářící. Měla na dlani něco drobných a prstem si je přepočítávala. Vtom popošla o pár kroků a velice namáhavě se sehnula a obtížně zvedala. Našla na zemi jakousi malou drobnou minci, odhaduji €uro pěticent. Stoupl jsem si trochu stranou, aby si nevšimla, že ji pozoruji, a začal jsem si tak pro sebe uvažovat: Ta paní asi není moc bohatá, když jí stojí zato se namáhavě shýbat pro nějaký šesťák a bylo na ní vidět, jak je šťastná, že ho našla. A znovu začala přepočítávat mince na dlani. 
  Sáhl jsem si do kapsy a nahmátl jsem tam několik drobných mincí, včetně deseti a dvacetikoruny. Byl Advent a najednou mne to začalo nutkat udělat dobrý skutek. Bez rozmýšlení jsem šel k té paní a oslovil ji: „Paninko, doufám, že se neurazíte, když vám přidám pár drobných", a přisypal jsem jí do její dlaně tyto své drobné.
  Zůstala na mne beze slova překvapeně koukat, ve tvářích úsměv a v očích radost. Věděl jsem tedy, že to nebylo ode mne faux-pas, čehož jsem se obával, otočil jsem se a s vědomím dobrého skutku odcházel. Po pár krocích jsem se ohlédl a vidím, ta paní tam ještě stojí konsternovaně s plnou hrstičkou drobných v ruce a hledí za mnou. Vrátil jsem se k ní a vidím, ona má slzy v očích...
    „Paninko, copak je, proč pláčete?", zeptal jsem se jí.
   „Ale já nepláču, pane, to jsou slzy štěstí!", řekla mi. Nemohl jsem to hned pochopit, že takovou maličkostí se dá způsobit taková radost druhému člověku. Sáhl jsem rychle do náprsní kapsy pro peněženku a vytáhl papírovou dvoustovku: „Tady máte, ještě něco navrch..." a hodlal se rychle vzdálit z místa činu.
   "Pane, vy jste anděl!" řekla mi tak vroucně, až mi to bylo trapné.
   "Ne, to opravdu nejsem, paninko, ale holt, to víte – je Advent..." a pak jsem se urychleně odporoučel.

  Později, když jsem to vyprávěl svým známým, tak ti mi málem vynadali: „Co blbneš, ta bába má jistě taky svoji penzi jako ty. Ta jenom působí rafinovaně lidem na city a pak to stejně někde prochlastá..."
  „To já nevěřím, ta její radost nebyla hraná, ale i kdyby to prochlastala, jak říkáte, tak toho nelituju, protože pravděpodobnost, že jsem jí způsobil velkou radost je mnohem vyšší než u podezírání ze špatnosti, a to je pro mne rozhodující." Oba nade mnou jen mávli rukou...

Že prý někde padají penízky z nebe...
http://www.youtube.com/watch?v=ICVryHXtEI0

Mirek Toms

Mirek Toms

Mirek Toms

K 31.12.2016 KONČÍ TENTO BLOG LIDOVEK! ************************************** Čtenáři, kteří mají zájem číst mé články na mém soukromém webu (cirka 260) - ovšem bez nechutností a vulgarit trollů, najde je na následujících 3 adresách:

http://mirtoms.blogspot.com http://mirtoms1.blogspot.com http://mirtoms2.blogspot.com ********************************************************* Na každý komentář Vám odpovím, mám rád zpětnou vazbu...

REPUTACE AUTORA:
9,97 (VIP)

Tipy autora