Život v uspěchaném světě

středa 14. prosinec 2016 00:09

Autíčko a sníh
Mirek T.

Poletoval lehký prosincový snížek, když  Norbert   zamířil   ke  svému mercedesu  na  parkovišti.   Vinou zaseknutého  budíka  vstal  dnes o hodinu  později  než by bylo nutně třeba,  a tak se jen nahonem  napil čaje, čímž zkrátil dobu snidaně na minimum,  ale věděl,  že do  práce přijde  tak-jako-tak  pozdě.  Navíc mu  jeho protivná  sousedka  Bára Brčková u domovních  dveří oznámila,  že je na měm řada odmetat sníh před domem, což pro něj znamenalo další zdržení o deset minut.  

AIDA-3.jpgTo mám dneska den-blbec - a co je k tomu ještě tohleto, pomyslel si, když spatřil, že se k němu žene jakási dáma v kožíšku s klíčkem od auta v natažené ruce: "Pane, prosím vás, buďte tak laskav a pomozte mi vycouvat s mým autem, já nejsem schopna projet kolem toho šedého auta, já bych ho určitě odřela, už to tu marně zkouším čtvrt hodiny." Norberta napadlo, že to je do třetice všeho zlého, ale neušlo mu, že ta žena je atraktivní, a ve své zoufalé snaze dostat se z obklíčení aut, že je svým způsobem roztomile půvabná. Byl proto rozhodnut jí pomoci, ale viděl, že ten malý Fiatek stojí tak blbě, že tam skutečně není místo na projetí.

„Madam, Váš problém nevězí v tom, že byste byla nešikovná řidička, ale ten Fiat stojí opravdu tak, že se projet nedá i kdybyste byla mistryní světa. Myslím si, že si majitel toho vozu jen někam na moment odskočil a brzy přijde. Počkejte si ještě pár minutek, určitě se tu objeví. Odvezl bych Vás kam potřebujete, ale právě šíleně spěchám..."
„Ale já taky strašně spěchám, letím do Paříže, na letišti musím být do půl jedenácté. Jsem bezradná, co mám proboha svatého dělat?", žena se jenom stěží ovládala. Vzdychla si a dodala: „Promiňte, já vím, že vás to nezajímá, nevím proč vám to vlastně říkám..."

„Moment, mám nápad", Norbert si v duchu pomyslel, že teď se buďto zesměšní, nebo u ní naopak rytířsky zaboduje: „Pokusím se s tím Fiatem pohnout." Načež uchopil zadní nárazník, auto rozhoupal, jak to někdy někde viděl, a trhnul jím prudce doprava a ono se to malé autíčko skutečně, k jeho radosti, pohnulo asi o dva centimetry. Totéž nadšeně opakoval ještě třikrát a bylo to! Dáma v nehraném obdivu mu vřele děkovala: „To jste moc hodný, teď už to vycouvám i sama. Děkuji vám srdečně, škoda, že nemám čas, to letadlo nepočká", posadila se za volant, "pozvala bych vás třeba na sklenku vína, ale bohužel..."

Co není, může být, někdy příště až se vrátíte z Paříže, jenže to bych pozval já vás, budete tam dlouho?", kul železo Norbert.  Ne, hned druhý den se vracím domů."
„Smím vám někdy zavolat?" zeptal se trochu neodbytně a podal jí okénkem svoji vizitku.
„Já u sebe nemám vizitku, takže když, tak zavolám já Vás", řekla a nastartovala, načež mu krátce zamávala a bez problémů vycouvala a odjela. Načež se silně rozchumelilo...

Norbert to vzal jako její obratný trik, jak se ho rychle zbavit a vůbec nepředpokládal, že by mu kdy zavolala. V práci mu jeho šéf překvapivě nevynadal, ale naopak jenom poznamenal, že on sám měl taky problém s tím pitomým sněhem." Norbert pak ve své kanceláři vyprávěl kolegovi, co měl dneska za fofr. Jeho den-blbec však pokračoval, když mu v pravé poledne, High Noon, zavolal jeho zákazník, že ten software, co jim včera nainstaloval, právě zkolaboval. Norbert věděl, nic naplat, že tam musí ihned napochodovat. Bylo to sice jen 35 km, ale v tomhle počasí to určitě nebude procházka růžovým sadem.

Dálnice připomínala klouzačku, takže se musel hodně soustředit na jízdu, když mu v kapse zabzučel mobil. „Tady je Nora, já jsem ta nešťastnice, kterou jste vysvobodil odstavením všech ostatních aut na parkovišti, abych mohla vyjet." Norbert překvapeně vyhrkl: "Jé, to jste vy? Vždyť přece ještě nemůžete být v Paříži?"
"Taky že nejsem, sedím tady na letišti a čekám, letadlo nemá takový ten povel k odletu, nebo co! Vím, že to vypadá divně, že volám ačkoliv se vlastně vůbec neznáme, ale vy mne zavolat nemůžete a já jsem vám to slíbila, tak to plním. Tím ovšem nechci říct, abyste mi zde překážející letadla odstavil z cesty..."
"Já jsem právě na dálnici a jedu kolem letiště, co kdybych se tam stavil a mrkl se na to", smál se Norbert.
"Jsem v odletové hale v blízkosti návěstí odletů. Přijďte určitě, čekám!"
Norbertovi poskočilo srdce a bleskově se rozhodl, že ji chce vidět a zákazník holt ať počká!"

Našel ji hned a ona spustila vodopád slov: "To je fajn, dáme si krásné cappuccino, věřte mi, to věčné čekání mi už lezlo na nervy!"
"Noro, já jsem Norbert, takže se k sobě určitě hodíme, ale já si tady bohužel nemohu s vámi dlouho povídat, jedu k zákazníkovi, kterému vybouchl mnou včera nainstalovaný program, takže tam teď musím zavolat a vymluvit se na sněhovou kalamitu na dálnici, ale aspoň deset minutek tady rád s vámi setrvám.
Sedli si spolu do útulného restauračního výklenku pro kafaře a Nora se najednou rozesmála: "To je neuvěřitelné, Norberte, jak my dva, durch-und-durch cizí lidi, takoví "Strangers on the shore", si přesto tak skvěle rozumíme i když ten čas je uspěchaný a stále hraje proti nám." 
"Noro, ty sympatie se dají vysvětlit těmi našimi podobnými jmény, takže to zařídili už kdysi naše rodiče, tím jak nás pokřtili."
"Ó, nikoliv, to jsem zařídila já. Jsem totiž křtěná Eleonora, což se mi nelíbilo a tak si říkám už od malička jenom Nora."
"Hmm, moje vysvětlení tady vybouchlo, jako ten program u zákazníka. Apropos, program! Musím tam honem aspoň zavolat, promiňte Noro."

Během jeho rozhovoru se ukázalo, že tamní programátor tam něco změnil a program už zase spolehlivě šlape. Norbertovi spadl kámen ze srdce a Nora se impulzivně zaradovala: "To je fajn!" a vtiskla mu pusu na tvář. Najednou měli oba fůru času a dali si šťopičku calvadosu. Ona mu navrhla tykání a on jí, hned jak se vrátí, pozval na příští den na schůzku v malé útulné čajovně Tea Time v centru města. Do toho se ozval hlas trouby, že pasažéři do Paříže se mohou odbavit k odletu. "Ten prevít čas nám toho moc nedopřál, ale díky i za těch pár minut", řekl Norbert a Nora dodala tiše: "Už se těším na tu čajovnu, Norberte..."

 ZIVOT-1.jpgKdyž se pak o dva dny později sešli v čajovnějí a Norbert jí pomáhal z kožíšku, zatajil dech: „Neměj mi to prosím tě za zlé Noro, ale já jsem momentálně v šoku z tvého perfektního vzhledu. Dovol mi, prosím, abych tě chviličku obdivoval, nejsi třeba nějaká dosud málo známá muzikálová herečka?"„Ne, samá voda, ale podívej se jak mám zmrzlé ruce, o nohou ani nemluvě", a přiložila mu své dlaně na tváře, aby změnila téma hovoru. Norbert se podíval dolů na její miniaturní lodičky: „To není žádný div v takovém letním obutí!"
„Dostal se mi do bot sníh, sotva jsem vyšla z domu, no a ty, můj silák-hrdina, který by mne přenesl přes závěj, jsi tentokrát nebyl po ruce", vysvětlila mu se smíchem.

„Zuj si, prosím tě, tu dětskou obuv, dáme ji vysušit tady na radiátor a nohy mi šoupni pod stolem na klín, a já ti je ohřeji, jinak zaručeně nastydneš."
„Ne, to nejde, co tomu řeknou lidi?" Nora se rozhlédla se nejistě po čajovně.
„Nic, neřeknou nanejvýš mi budou závidět!" Načež oba vyprskli smíchy a Nora ho ráda uposlechla. Usadili se pohodlně tak, aby nebylo nic vidět a zatímco si ona hřála ruce o čajový šálek, on jí svýma teplýma rukama pod stolem hřál nohy."

„Ach, Norberte, teď je mi blaze, jak v tom Tea for Two", řekla a usrkla si čaje.
„Jsem rád, že nám tentokrát konečně ten čas dal čas, Noro, ale ještě jsi mi neřekla jak to, že si lítáš jen tak do Paříže sem a tam, patrně nakupovat dárky. Jsi snad tak bohatá?"
„To dělám jednoduše proto, že mým povoláním je módní návrhářka a původně modeling. Takže já v té Paříži normálně pracuji jako námezdní síla, řečeno bez okras."
„Tak proto jsi tak krásná – no tedy, až tohle budu vyprávět v mém gentleman-klubu..."
„Ano, taky znám ten citát, Johannes Mario Simmel: Nemusí být vždycky kaviár, že jo!"

Když se pak, po příjemně stráveném delším čase, tentokrát konečně beze spěchu chystali odejít, řekla mu Nora nečekaně: "Ať tedy máš opravdu co vyprávět v tom tvém gentleman-klubu", a objala ho kolem krku a dlouze, předlouze políbila...

https://youtu.be/y0zc7x434Aw

Mirek Toms

Mirek Toms

Mirek Toms

K 31.12.2016 KONČÍ TENTO BLOG LIDOVEK! ************************************** Čtenáři, kteří mají zájem číst mé články na mém soukromém webu (cirka 260) - ovšem bez nechutností a vulgarit trollů, najde je na následujících 3 adresách:

http://mirtoms.blogspot.com http://mirtoms1.blogspot.com http://mirtoms2.blogspot.com ********************************************************* Na každý komentář Vám odpovím, mám rád zpětnou vazbu...

REPUTACE AUTORA:
9,97 (VIP)

Tipy autora